Nikdo nemůže žít jako poustevník. Každý musí být obklopený jinými lidmi. Jenom společnost jiných lidí nám dává naději, že v životě obstojíme. Kdo by žil úplně sám, bez pomoci jiných lidí by nepřežil nebo by žil jako to poslední divoké zvíře.

To díky společnosti, ve které dělá každý něco, máme všichni to, co potřebujeme. To jiní lidi nám dávají to, co potřebujeme, výměnou za to, co jim můžeme nabídnout my.

Jenže lidi ve společnosti nejsou vždycky jenom dobří. Někdy si tu pomáháme, ale najdou se i černé ovce, které ostatním škodí nebo na nich parazitují. A zatímco díky někomu společnost vzkvétá, kvůli jiným lidem zase upadá.

Jednou je to se společností lepší a jindy zase horší. A teď a tady? Vypadá to, že je to spíš horší než lepší. Když se podíváme na mezilidské vztahy, je to klidně i přímo zlé. Všichni se ženeme za úspěchem a penězi a na ty ostatní kolem nás při tom nehledíme. A nejen to.

Kvůli nezodpovědným lidem máme třeba i problémy s koronavirem. Jedni z nás se chrání, nechávají se očkovat, nosí respirátory a dodržují hygienu, kdežto další dělají pravý opak. A když se to teď zhoršilo, odnášejí to všichni, nejenom viníci. A tak se lidi navzájem osočují, nadávají si, obviňují se a používají jako zbraň pravdu i lež, která si na pravdu jenom hraje.

A čím to skončí? Možná dalším lockdownem, kvůli kterému zase nebudeme moct dělat pomalu nic. Zase nás možná zavřou doma a my se s našimi blízkými uvidíme jenom přes internet. Mocní společnost zase rozdělí a každý fragment se bude snažit to nějak přežít. Urvat si, co se urvat dá. A ostatní? To budou vedlejší ztráty.

Chtělo by to táhnout za jeden provaz. Je jedno, jakým směrem, ale za jeden provaz. Dokud jsme všichni takoví, jací jsme, dokud nám jde jen o naše vlastní zájmy, nebude to lepší. Budeme ostrůvky, které tvoří čím dál horší společnost. Která pak možná jednou skončí jako Atlantida.