do by neznal Pravčickou bránu, Drábské světničky, Adršpašsko-Teplické skály nebo Labské pískovce. Jsou to jedinečné přírodní či lidské výtvory a všechny je spojuje jediný společný znak – velmi rozšířený a krásný přírodní materiál s názvem pískovec.

Odkud pramení název – název pískovec nezískal tento nerost náhodou, je doopravdy odvozen od písku a zjednodušeně řečeno jde o písek, který vlivem dlouhodobých přírodních jevů získal tuto podobu. Základ pískovců tedy tvoří velmi drobná písečná zrnka spojená velmi různorodými pojivy (nánosy jílů, vápencem – uhličitanem vápenatým a některými oxidy) a stlačená pod různými tlaky, většinou na dně prehistorických oceánů. Druh pojiva a tlak horniny rozhoduje o tom, zda půjde o materiál velmi porézní a měkký, nebo naopak pevný a tvrdý. Porézní pískovce se využívají např. pro umělecké předměty a znají je akvaristé jako vzduchovací kameny. Z tuhých pískovců se vyrábí obkladový a dlažební materiál, vhodný především do interiéru a za určitých podmínek i v exteriéru.

Vlastnosti pískovcového obkladu a dlažby – u pískovců byste měli dbát především na mrazuvzdornost a s tím související nenasákavost vodou. Čím více tento materiál absorbuje vodní masu, tím méně je vhodný pro dlažbu, zvláště pro venkovní účely. Podstatná je rovněž odolnost vůči otěru a tvrdost. Existují stupnice, podle nichž snadno rozpoznáte, zda je kámen vhodný jako dlažební materiál, a pískovcové obklady a dlažba také musí být těmito symboly řádně označena.

Je velmi dekorativní – obkladový materiál z pískovců je opravdu nádherný, jsou na něm patrné jednotlivé vrstvy sedimentů tak, jak postupem času, v průběhu milionů let, usedaly na oceánské dno. Většinou jsou zbarvené do okrové, krémové až světle hnědé a vytváří tím velmi působivé, teplé prostředí, a především v přírodním, přirozeném duchu.